Začnu první a nejdůležitější hodnotou sociální demokracie, kterou je svoboda. Ta je totiž nejen nejvýznamnějším rozdílem mezi sociální demokracií a jinými radikálními levicovými stranami, včetně komunistů, ale je též úzce spojena se spravedlností a solidaritou. V souladu pak tyto tři hodnoty vytvářejí logicky provázaný hodnotový systém.
Sociální demokracie jako hnutí a politická strana vždy usilovala o svobodu jedince, která je předpokladem pro svobodnou společnost. Byli to právě sociální demokraté a jejich předchůdci, kteří již před více než 100 lety (za časů Rakousko – Uherska) usilovali o volební právo pro ženy, decentralizaci a samosprávu pro naše země, či se zasazovali o prosazení a dodržování alespoň minimálních zásad pluralitní demokracie založené na dobrovolném vzniku a svobodné soutěži politických stran, tak, jak je tomu ve standardních parlamentních demokraciích či monarchiích dnešního typu zvykem.
Vedle politických a občanských práv a svobod, se sociální demokraté zasazovali také o práva sociální, jako například o zlepšení pracovních podmínek (uzákonění osmihodinové pracovní doby či zvýšené ochrany a bezpečnosti zdraví při práci), dostupného bydlení pro široké vrstvy obyvatel, kvalitního vzdělání a zdravotní péče. Tyto výdobytky moderní doby, byly ve světě i u nás postupně budovány mimo jiné také s významným přispěním našich předních osobností.
Jak jsem zmínil výše, s hodnotou svobody úzce souvisí hodnoty spravedlnosti a solidarity. Žijeme v kapitalistické a vysoce konzumní společnosti. Pro slušný a důstojný život v takovém společenském systému, je třeba být materiálně alespoň do určité míry zabezpečen. Na tomto místě je třeba si položit otázku, jak může být svobodný člověk, žijící z minimální mzdy? Ve společnosti, která je tak silně materialisticky orientována, je tak mnoho lidí uvrženo do jistého druhu otroctví, ze kterého nemají šanci uniknout, byť budou pracovat sebevíc. Nástrojů, jak tyto negativa mírnit je mnoho, zejména v daňové a sociální politice.
Je na místě zdůraznit, že sociální demokracie není stranou flákačů, nýbrž stranou práce. Na druhé straně je třeba jasně říci, že prosazujeme, aby společensky vysoce hodnotné profese, jako jsou například lékaři, vědci, učitelé a další, byli vysoce platově ohodnoceni. Stejně tak podporujeme individuální aktivitu jedinců plynoucí z podnikání a dalších činností například v občanské společnosti.
Koncept moderního sociálního státu, tak jak jej známe z doby po 2. světové válce z Německa, Francie a dalších západoevropských či skandinávských zemí, někdy též nazývaný sociálně-tržní hospodářství, či lidový kapitalismus je dodnes inspirujícím příkladem snahy o vybudování zdravě fungující společnosti, kde jsou také mimo jiné zaměstnanci zaangažováni na zisku podniku a jeho vlastnictví a tudíž nejefektivnějším možným způsobem zvyšují produktivitu práce apod. Samozřejmě můžeme v teoretické rovině diskutovat o možnostech jeho zlepšování v kontextu rychle se vyvíjející doby značně ovlivněné fenomény globalizace, relativizace a dalšími trendy.
Dokonalý společenský systém je samozřejmě utopií, avšak je třeba jasně říci, že se můžeme snažit dokonalejšímu systému přibližovat. Jsem přesvědčen, že to za to stojí.
