Před časem jsem napsal článek, ve kterém jsem nastínil svou vizi koncepce zahraniční politiky ČR. Shodou okolností právě v této době se začíná s přípravou na vytvoření nové „Koncepce zahraniční politiky ČR“, kterou připravuje Ministerstvo zahraničních věcí. Budu-li mít možnost se jakýmkoliv způsobem do práce na vytvoření nové koncepce zapojit (byť jen připomínkováním či jinak okrajově), tak zcela jistě budu propagovat vedle zajištění elementární kontinuity naší zahraniční politiky, mnohem větší aktivní zapojení České republiky do činnosti mezinárodních organizací.
Tento můj postoj vyplývá jednak z přesvědčení, že nejsme v těchto organizacích natolik aktivní, nakolik bychom mohli být a pak také zcela logicky z toho důvodu, že země velikosti České republiky (co do rozlohy i počtu obyvatel), řadící se spíše mezi malé státy, dokáže mnohem účinněji prosazovat své zájmy skrze tyto mezinárodní organizace, jejímiž jsme členy, ať už se jedná např. o Evropskou unii (EU), Severoatlantickou alianci (NATO) nebo Organizaci spojených národů (OSN) a dalších.
Jinými slovy, budeme-li se snažit o maximální zapojení do rozhodovacích procesů v mezinárodních organizacích (a to od samého počátku, tedy od diskusí v různých výborech a na plénech, připomínkováním a lobbováním za podporu a přijetí takového návrhu, který pokládáme za nejpřijatelnější až po konečné hlasování), můžeme být schopni dokázat ovlivnit mezinárodní politiku mnohem více, než by tomu bylo v případě bilaterálního vyjednávání s třetími státy.
Výše zmíněné teze však předpokládají to nejdůležitější k jejich naplnění, a sice takové diplomaty, kteří budou schopni je realizovat. V tomto směru vidím jako potenciál, který dokáže takové kariérní diplomaty připravit, Diplomatickou akademii MZV. V rámci její akademicko-pedagogické činnosti to však předpokládá (není li ještě vytvořen, a pakliže ano, tak jeho zefektivnění) specializovaný program, zaměřený na specifickou diplomatickou činnost v mezinárodních organizacích.
Takto pečlivě vybraní a vyškolení diplomaté budou schopni účinněji a aktivněji prosazovat zájmy České republiky v těchto organizacích, včetně vytváření zájmových koalic států působících v jejich rámci, tak, aby výsledek, který bude vždy dílem kompromisu, byl pro naše národní zájmy co nejpřijatelnější. Proto je třeba si uvědomit, že výzva za aktivnější zapojení do činnosti mezinárodních organizací může přinést České republice větší vážnost a vliv na poli mezinárodní politiky a její realizace by se měla stát nosnou částí nové Koncepce naší zahraniční politiky.
