Také v rámci jednotlivých politických stran, jsou-li skutečně demokratické, existuje střetávání názorů a různých myšlenkových proudů, jež jsou však vedeny snahou k určité homogenizaci, což je dáno potřebou formulovat postoje, které jsou následně prezentovány veřejnosti ať už ve formě dlouhodobých, volebních či jiných programových dokumentů a tezí. Tato pluralita názorů nutně vede k tomu, že v politických stranách dochází k vytvoření určitého dominantního názoru, jež se začne střetávat s názory minoritními, které můžeme za určitých předpokladů nazvat „vnitrostranickou opozicí“.
Ozve-li se někdy vnitrostranická opozice hlasitěji (rozuměj, všimnou-li si toho média), nemusí to ještě nutně znamenat rozkol uvnitř politické strany. Nýbrž spíše naopak to může značit zdravý trend fungující vnitrostranické demokracie. Ze své podstaty je demokracie vládou většiny, při respektování práv menšiny. Chce-li politická strana být stranou demokratickou, nemůže „potlačovat“ vnitrostranickou opozici, ale naopak se snažit ji respektovat, vést s ní dialog vedoucí ke konsensu a hledat nejlepší možná východiska.
Pochopením vnitrostranické opozice zachováváme demokratický charakter politické strany také tím, že bojujeme proti tzv. „železnému zákonu oligarchie“, jež formuloval významný německý sociolog Robert Michels a který, budu-li jej ve stručnosti parafrázovat, hovoří o tom, že v každé politické organizaci časem dochází k dominanci oligarchických struktur.
A na závěr konkrétně …
Podíváme-li se v současné době na etablované parlamentní politické strany, zjistíme, že takřka všechny fungují v náramné shodě. Tu a tam se občas objeví nějaký „rebel“, který má jiný názor, než je ten převládající, ale v zásadě se většina jeví být názorově „konformní“. Jsem si téměř jist, že je to zdání, jež je vytvářeno médii, ale ve skutečnosti i v rámci těchto stran funguje alespoň elementární vnitrostranická demokracie. Sociální demokracie byla a je v tomto ohledu výjimkou. Vždy jsme byli politickou stranou názorově velmi pluralitní, a tudíž vnitřně zdravě demokratickou. Vnímáno prizmatem médií jsme však stranou, která je rozhádaná. Rozhodně si to nemyslím a výše zmíněné teze, jenž jsem z toho důvodu pojal neutrálně, jsou toho důkazem.
